Let z Prahy do Brisbane přes Soul

Středa, 3. červenec 2013 - Cestování - trvalý odkaz

Letím z Prahy přes Soul do Brisbane, kde mne na University of Queensland strávím půl roku na výměnu.

Je 2. července a mnohým mým kamarádům právě začaly prázdniny, jiní mají poslední měsíc prázdnin před tím, než nastoupí do práce. Pro mne dneska začíná můj semestr v Austrálii na University of Queensland, kde budu studovat se spolužákem Johnym ze Slovenska. Podobně jako jsem blogoval o mém studiu v Maastrichtu, budu psát i o svých zážitcích u protinožců v Austrálii. Budu psát česky. Protože si mnozí stěžovali na délku příspěvků, že je to prý moc dlouhé na čtení, zkusím se trochu polepšit, ale někdy se zkrátka rozepíšu

Pražské mezinárodní letiště – Terminál 1

Já, Johny a Medvídek, Zdroj: vlastní archiv

K terminálu 1 Pražského mezinárodního letiště jsme dorazili asi jeden a půl hodiny před plánovaným odletem (18.30). Byli jsme trochu překvapeni, že u přepážky pro odbavení nebyli žádní další cestující do Soulu. Dostali jsme letenky, prošli kontrolou pasu, kde mi paní za okýnkem s úsměvem popřála šťastnou cestu a ať si semestr užiju. Po pasové kontrole nenásledovala kontrola zavazadel jako na Terminálu 2, ale dostanete se přímo mezi duty-free obchody v příletové a odletové hale. Kontrola příručních zavazadel probíhá u každé brány zvlášť. Usadili jsme se na sedačky, připojili na internet pomocí free Wifi, která tu není – zdálo se – nijak časově omezena. Tak alespoň že tak

Let s ČSA z Prahy do Soulu

Bašta, Zdroj: vlastní archiv

Letěli jsme novým Airbusem A330, což byla paráda – dotyková obrazovka před vámi, ovladač, univerzální zásuvka pod vaším sedadlem a dostatek místa. Měli jsme místa opravdu hodně, protože jsme seděli v zadní části letadla, kde bylo poloprázdno a s Johnym jsme měli dohromady prostřední 4 sedadla Na jedné obrazovce jsme měli puštěnou trasu letadla a na druhé koukali na film – Upside down, zajímavé sci-fi, bohužel ten konec je nic moc . Dostali jsme polšťář, deku, kartáček na zuby a trepky na nohy A taky sluchátka do uší nevalné zvukové kvality

Let z Prahy do Soulu trvá kolem 9 hodin. K večeři jsem si dal korejské jídlo s pivem a vínečkem – chutnalo – a k snídani pak kuře s kuskusem Protože jsme seděli uprostřed letadla, nemohli jsem se přímo dívat z okýnka, ale občas jsem nějakou tu fotku udělal, či jsem požádal Marcelu, kterou jsme potkali v letadla a která měla namířeno na rok za přítelem na Nový Zéland. Trošku se bála létání, ale zvládla to v pohodě. Letěli jsme v maximální výšce 12500m a rychlostí 1050km/h vzhledem k zemi, bez téměř jakýchkoli turbulencí. A konečně jsem viděl Velkou čínskou zeď Když jsme byli nad Bajkalem, tak jsem spal a byla tma.

Mezinárodní letiště v Soulu

Vítejte v Korei, Zdroj: vlastní archiv

Přistáli jsme podle plánu, takže jsme měli 8 hodin času před navazujícím letem do Brisbane. Společně s Marcelou jsme potkali Any, další Češku, a společně jsme čekali na své lety do různých destinací – Nový Zéland, Sydney a Brisbane. Letiště je tu velké, dva terminály spojuje vlak. Valná většina letadel je tu od KoreanAir, viděli jsme Boeing 747 i největší Airbus A380. Mají tu zadarmo Wifi a dostatek zásuvek pro nabití notebooku či mobilu pro různé země (USA, Evropa a mezinárodní USB). Nemusíte si kupovat vodu, pokud máte žízeň, je tu dostatek „osvěžovátek“.

Korejci jsou tiší a organizovaní. Navzdory velikosti letiště je to celkem poklidné místo a když sedíte u nějaké brány, tak si ani nevšimnete, že se vedle vás utvořila fronta lidí čekajících na nástup do letadla a po chvilce že jsou už všichni pryč. Ještěže se tu moc nekrade

Ze Soulu do Brisbane s KoreanAir

Letíme opět A330, ale trochu starší, jinou aerolinkou a posádkou. Opět jsme dostali výbavu na let jako z Prahy, ale dečka nebyla tak hezká Posádka je více formální, méně se usmívá (je to takové nucené) a občas trochu problematická angličtina /prázdný letadlo a fakt jako asi bude problém, abych se posadil na volnou dvojsedačku o přes uličku, fakt se příště lepší neptat asi/. Měl jsem stejné korejské jídlo jako od ČSA, ale tentokrát to bylo ještě chutnější

Vzlétli jsme krátce po setmění, takže jsme viděli světla měst a cest pod sebou. Hezký pohled. Po zbytek letu byla venku tma jak v ranci, ne jako když jsme letěli do Soulu. Podíval jsem se na film Admission a usnul. Ráno nám na probuzení podávali teplý, vlhký ručník a byla i polívčička k snídani. To už jsme byli nad Austrálií a mohli pozorovat kam to vlastně na ten půl rok letíme.